V bufetu

Karel Plíhal

1:JC#en nechte trpaslíka G#/COndřeje,
jBmen ať si dá, co hrdlo rFmáčí,
Bmať se, chF#udák malej, tC#aky jFm7ednou pB7oměje,
D#7echno platím, a tak: G#o co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SF#rdce má rG#ozervané nC#a hadrBmy
prD#mo jednu tFrpaslici zBme sádry,
bA7yla tak krásná, až se vC#ěřit nechtělB7o,
jD#7ako by ji uplácal sám MG#ichelangelo,
nF#osil jí rG#ybízové kC#orálkBmy,
kD#moukala nFepřítomně dBmo dálky,
tA7ak velkou láskou ji, chC#udák, zahrnB7ul,
žD#7e by se i kámen nG#ad ním ustrnul,
ale sádra nC#e.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: